I. Proč

Žijeme v paradoxu. Lidstvo nikdy negenerovalo tolik dat, a přesto je naše paměť křehčí než kdy dřív. Vytvořili jsme nekonečné digitální archivy, které existují jen jako nehmotný elektrický šum v serverovnách. Jsou to oceány informací bez váhy, bez textury, bez jizev času. Jsou zranitelné, pomíjivé a bez těla.

Na druhé straně stojí svět hmoty. Váha kamene, chlad bronzu, vůně dřeva. Svět, který paměť nese v sobě – v erozi, v patině, v prasklinách. Svět, který stárne, a tím vypráví příběh.

Mou posedlostí je propast mezi těmito dvěma světy.

II. Kdo jsem

Moje cesta nevedla přes akademie, ale přes dílny a experimenty. Věřím v poznání získané vlastníma rukama, v moudrost ukrytou v procesu. Mými vzory nejsou teoretici, ale praktici – tvůrci, kteří propojovali umění s inženýrstvím, pozorování s alchymií.

Jsem tvůrce, který se nebojí zašpinit. Stojím v kontrastu k odtažité, čistě intelektuální tvorbě.

Proto nejsem jen umělec. Jsem Architekt Paměti. Stavím mosty přes propast mezi daty a hmotou. Jsem archeolog, který neodkrývá minulost pohřbenou v zemi, ale budoucnost pohřbenou v datech.

III. Co dělám

Můj proces je Algoritmická Archeologie.

Nezačínám s prázdným plátnem, ale s datovým lomem. Těžím data z konkrétních míst a jejich příběhů. Používám algoritmy jako krumpáč a sondu, abych našel skryté struktury a digitální fosilie. Učím neuronové sítě naslouchat šepotu míst.

Je to proces, kde se digitální preciznost potkává s prachem dílny, s jiskrami svářečky a žárem bronzové pece. Digitální nález pak hmotním – odlévám ho, tesám, tisknu do texturovaných reliéfů. Záměrně přiznávám a oslavuji chyby v procesu – digitální glitche, artefakty komprese, nepřesnosti 3D skenů.

IV. Co tvořím

Netvořím sochy a obrazy. Tvořím artefakty.

Jsou to hmotné otisky digitální duše, datové zkameněliny. Každá chyba a jizva v nich je otiskem cesty z digitálního světa do fyzického. Je to výraz autenticity, která si cení syrové pravdy více než uhlazené dokonalosti.

Každý kus tak vypráví příběh svého vlastního stvoření a klade otázku: Co je skutečná paměť, když ji lze zapsat do kamene i do kódu?

V. Můj Kompas (Zásady)

  • Odmítám masovou produkci. Každý artefakt je unikátní a neopakovatelný.
  • Odmítám dokonalost. Hledám krásu v chybě, v glitchi, v patině. Tam, kde se systém hroutí, začíná být upřímný.
  • Věřím v dialog mezi křemíkem a uhlíkem. Moje práce není oslavou technologie ani nostalgickým návratem k řemeslu. Je to jejich napjatý a fascinující rozhovor.
  • Věřím, že místo má duši a že tuto duši lze vytěžit, interpretovat a otisknout.
  • Věřím ve svobodu od zavedených pravidel. Tvořím na průsečíku oborů a hledám cesty, které ještě nebyly prozkoumány.
  • Mým cílem není zdobit stěny, ale mysl. Moje díla jsou kotvy pro zamyšlení v příliš rychlé době.
  • Mým cílem je stvořit dílo, které bude stárnout. Digitální data jsou nestálá, ale jejich bronzový otisk získá patinu. Dřevěný reliéf seschne a popraská. Moje díla žijí a umírají ve fyzickém světě, a tím se stávají skutečnými.